Krčím rameny

Chtěla jsem

napsat depresivní básničku,

ale něco se posralo.

Místo blyštivejch světýlek

a mistrovskejch děl

vidím prostě

sklo.

A pavučiny.

 

Jako by na tom záleželo –

co si myslím o zdejším prachovišti,

jaké je mé mínění o životě,

(vesmíru

a vůbec.)

Venku dál mrzne

a lidi štěkají,

že je to na dvě věci.

 

Pár vloček ustrnulo v plavné póze,

zbytek však roztál...

Nic se nezměnilo.

 

Takže se nevzrušuju.

 

Asi

už mám prostě dost.