Chvilka poezie s Luckou 2

Přinášíme druhou trojici básní od Lucie Fríbertové (první najdete zde), tentokrát v tajemnějších, melancholičtějších tónech.

Proč?

Proč?
Proč umřel Ježíš?
Pro hříchy všech.
Tak proč tu ležíš.
Vlasy nechals tam, kde byly.
Teď už vidíš světlo bílý.
Ty lokny jsem milovala.
Tak proč jsem tě pochovala?
Proč se tvé rty stále smějí?
Pročpak sis přál tohle snění?
Vždyť víš, cesta zpátky není!
Víš, jak duši mou to plení.

Chci jít s tebou, počkej na mě!

Labyrint

Labyrint poznání
pozoruj z povzdálí.
Nesahej, nemysli,
jsou to jen nesmysly.
Vejdeš a ztratíš se,
bloudění děsíš se.
Na konci uprostřed
poznání půjdeš vpřed.

Útesy

Stojím u útesů,
zimou se celá třesu.
Bojím se, že tam klesnu,
jako to mívám ve snu.
Mé tělo do vln padne
a navždy bude chladné.
Chladné a bez života,
z úst vyjde teskná nota,
voda zaplaví plíce,
s pohledem do měsíce
budu tak umírat.

Lucie Fríbertová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *