Paměti národa: Měl jsem tu čest aneb Ranní rozcvičky

Sepsala jsem další vyprávění svého dědy a opět pochází ze studentského prostředí. Tělocvik? Že to není nic zvláštního? Bylo, a jak. Sama jsem překvapeně a pobaveně poslouchala každé slovo příběhu a teď tu možnost máte i vy. Přenášíme se do 60. let minulého století na Univerzitu Karlovu, kde mají všichni studenti jako povinný předmět tělesnou výchovu.

Antonín Fuhrmann st.

Vzpomínám zejména na pana profesora Antonína Fuhrmanna staršího. Tělocvik byl studijním předmětem studentstvem vesměs opomíjený. Pro povinnost složit zápočet jsme ho však občas navštívili, v závislosti na časovém rozvrhu a vzdálenosti od rodné fakulty nebo ubytovny (koleje). Světlou výjimkou byly hojně navštěvované hodiny tělocviku vedené panem profesorem Antonínem Fuhrmannem, který nás pokaždé nakazil svým elánem a chutí si zacvičit. Stále mi v hlavě zní jeho hluboký hlas, nemilosrdně nás ženoucí do nových a postupně i obtížnějších cviků. Sám cvičil lehce, jakoby bez námahy, byl v neobyčejné fyzické formě. Jeho tempu stačilo jen pár sportovců, a to se značným úsilím, někdy spíše ze vzdoru.

O všeobecnou popularitu tohoto zajímavého muže se postaral zejména Český rozhlas, vysílající již od roku 1932 pořad Ranní tělocvik. Byla to časně ranní pětiminutovka, v té době vedená právě profesorem Fuhrmannem, s hudebním doprovodem rytmické skupiny Jana Kalába. Tradice ranních rozcviček, vedených pak třeba gymnastkou Evou Bosákovou nebo Bohumilem Balounem, skončila v roce 1989. Odvysílalo se jich přes 20 000.

Můj osobní vztah k Rannímu tělocviku byl vlažný, poctivou pohybovou náhradou mi však byla účast v každodenním životním shonu a každodenní dobíhání k dopravním prostředkům.

Zápočet mi byl udělen 11. 12. 1963. Stále mi však občas po ránu v hlavě (nebo v duši?) zazní pověstná znělka cvičební relace a známý hlas: „Napněte paže kupředu…!“

Tereza Pazderníková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *