Umění hákovat

Tento článek není ani návodem, ani nabádáním k činnostem, jež by byly v rozporu se školním řádem, nýbrž pouze filosofickým pojednáním o nebezpečí, jež číhá na každého studenta v přítmí školních chodeb, aby jej mohlo připravit o jeho nevinnost… Autor se zříká jakékoliv zodpovědnosti za případné zneužití tohoto článku.V životě každého studenta nastane chvíle, kdy se z nejistého dítěte stane dospělý člověk, jenž je schopen nést důsledky svého rozhodování. Oním momentem je jedna z nejdůležitějších životních voleb. Ne, není to volba předmětů k maturitě a ne, není to ani výběr vysoké školy. Jde o otázku zdánlivě mnohem banálnější. Háknout, nebo neháknout?

Pokud student podlehne (a že on vždycky podlehne), otevřou se mu nové, ohromně široké, ale zároveň nebezpečné a riskantní obzory. Pocit rebelie proti krvelačnému systému absencí je duši oblažující. Svoboda jakožto absolutní princip se definuje velice těžko, ale kdyby měl být definován, pak právě chvílí, kdy člověk poprvé okusí temnou a magickou sílu hákování.

Pro nezasvěcené by asi bylo záhodno vysvětlit, co že pojem hákování vlastně znamená. Jedná se v podstatě o jakousi sociální dovednost. Jde o umění toho, jak z vyučování odcházet dříve, přicházet do něj později, či do něj nepřicházet vůbec a zároveň nebýt podezírán z nekalého jednání.

Jak jsem už zmínil, jde o dovednost, tudíž je to něco, co se musí jedinec naučit a co musí i rozvíjet, pokud chce dosáhnout dobrého výsledku. Pokud je umění záškoláctví ovládnuto na dosti vysoké úrovni, nemusí se umělec ve škole ukázat celé dny, avšak tito mistři své techniky nikdy neprozradí. Když pak ale rozvinuto není, může se státi pro studenta FATÁLNÍM!

Vzpoura proti systému totiž není pro každého. Na to musí mít člověk žaludek! V mnoha případech se stalo, že student neunesl psychický tlak, jenž na něj byl vyvíjen, a následně zkolaboval. Pokud se totiž jedinec nedokáže obrnit proti výčitkám svědomí, nebo se nedokáže orientovat ve složitém labyrintu výmluv a ze lhaní se mu dělá zle, pak je více než nadmíru jasné, že na hákování, jak se lidově říká, nemá koule.

Závěrem bych vám tedy, milí studenti, rád udělil důležitou radu:

„Neblbni a nehákuj, neštvi učitele,
nechceš-li hořící koudel u p*dele!“

Adam Baloun

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *