Rozhovor s účastníky projektu EDISON – Natasya Zailail

Naše škola se letos stejně jako minulý rok zúčastnila projektu EDISON, jehož cílem je seznamovat a sbližovat studenty různých národností a kultur. Ve dnech 22.–26. 2. přivítali gymnazisté pět stážistů z Evropy a Asie, a získali tak možnost poznat zajímavou formou a podrobněji než při vyučování země jako Gruzii, Jordánsko, Bosnu a Hercegovinu, Malajsii či Kyrgyzstán. Se stážisty posledních dvou jmenovaných států jsme pro vás připravili rozhovor.

Ahoj. Jmenuju se Natasya Zailail, je mi 20 let a pocházím z Malajsie.

Jenom ze zvědavosti se zeptám, pár učitelů tvrdilo, že jsi veganka. Měli pravdu?
Ne, vůbec! Kdo to říkal? Vypadám jako vegan? (směje se) Jsem vegetarián, ale asi bys mě za vegetariána neoznačila, protože se dá říct, že jsem vegetarián pouze v zahraničí. Jím maso, ale musí být halal.

Dobře, tak v tom případě se můžeme přesunout k první oficiální otázce. Považuješ se za typickou obyvatelku Malajsie?
(chvíli přemýšlí) Nevím. Spíše ne.

Proč je tomu tak?
natasyaPodle mě mě od typické Malajky odlišují tři věci. Zaprvé, na rozdíl od většiny lidí v Malajsii chodím do školy pro dívky, což je dost odlišné od běžného smíšeného vyučování. Nejsem ani příliš společenská osoba a pro většinu lidí je u nás běžné chodit po večerech do společnosti. Taková já nejsem. A v neposlední řadě rozhodně nemám ve zvyku chovat se jako stereotypní běžná malajská slušná dívka. Ono je to asi i vidět, co? (říká s nohama nahoře za hlasitého smíchu)

Co tě přimělo zúčastnit se projektu EDISON?
To mi připomíná to, na co se nás ptali na tom přípravném kurzu k EDISONu. Ptali se nás, jaké jsou naše cíle, kterých chceme během tohoto projektu dosáhnout. Já odpověděla, že bych skrze cestování a poznávání všech těch úžasných lidí chtěla najít své lepší já. Zjistila jsem, že ve větším kolektivu lidí bývám vždy ta tichá, bez názoru a to bych ráda změnila. Ale především je mým cílem inspirovat ostatní a nechat se jimi inspirovat.

Je něco, co tě překvapilo ohledně nás Čechů ? Všimla sis nějakého zásadního rozdílu v našich povahách?
Nemyslím si, že povaha nebo charakter závisí na místě pobytu. Ale všimla jsem si během svých rozhovorů se studenty, že všichni máte neuvěřitelné množství koníčků a zálib. Ale nejde ani tak o množství zájmů jako o věk, kdy s nimi máte možnost začít. Malé děti v Malajsii jsou buďto na hřišti, nebo doma, kdežto vy se začínáte učit jezdit na bruslích ve čtyřech letech, učíte se cizí jazyky už ve školce.

Prý se vůbec neučíte o ostatních státech, je tomu tak?
Je to tak, učíme se základy, jinak si informace musíme hledat na internetu.

A když si člověk googluje nebo vyhledává Českou republiku, co na něj vyskočí z vyhledávače jako první? Co tě přivedlo na myšlenku toho, že Česká republika je to místo, kam by se chtěl každý vydat?
Jednoduše. Praha!

To je typické, všichni cizinci, kteří navštíví Česko, znají jenom Prahu…
I moje mamka říkala, že musím jednou vidět Prahu na vlastní oči. Vyprávěla mi všechno, co se tam dá vidět, a já si řekla, že to asi vážně stojí za to! Jinak jsem si vaši republiku ani nevyhledávala. Znám jenom Prahu, České Budějovice, protože tam bydlela má předchozí hostitelská rodina – a teď jsem tady u vás.

Našli jsme o Malajsii zajímavou informaci. Podle Privacy International má Malajsie nejnižší míru soukromí na světě. Pociťuješ to nějak?
Vážně? To si nemyslím. Nemáme žádné nesmyslné zákony ani zákazy.

Myslím, že do toho patřila nějaká pravidla ohledně kontaktu s opačným pohlavím.. 
Ano, pokud strávíte noc v jedné místnosti s osobou opačného pohlaví (kromě vašeho manžela nebo manželky), můžete být vyslýcháni ohledně toho, co se tam dělo nebo nedělo. V případě, že byste byli chyceni přímo při činu, jste okamžitě zatčeni.

A před pár lety prošel zákon ohledně zákazu zhasínání v kinech…
To ano, ale jen v některých státech, ne v celé Malajsii. To bylo zavedeno, aby nedocházelo k líbání a podobně.

A to platí jen pro muslimy, nebo i pro jiná vyznání?
Jen pro muslimy. Protože my, muslimové, nemáme dovoleno ani dotýkat se kohokoli, koho bychom si potenciálně mohli v budoucnosti vzít. Máte tady u vás taky sedadla pro páry? Na nich se právě lidé můžou tulit a držet za ruce… a u nás na takovém sedadle nesmíte sedět s osobou opačného pohlaví, která s vámi není nějak příbuzná. Je obvyklé, že správná slušná Malajka chodí do kina se svým bratrem nebo otcem.

A jak bys reagovala, kdybys viděla před sebou v kině jiný než muslimský pár, jak se líbá?
Neřešila bych to. Je to jejich právo a můžou si dělat, co chtějí. Je ale možné, že jiní by je poprosili, aby přestali.

A reakce většiny obyvatel Malajsie by byla jaká?
Stejná jako moje. My v Malajsii nejsme striktní muslimové. Na ulicích potkáte spousty lidí bez hidžábu. I to je pro nás bez problémů přijatelné. Sice jsme převážně muslimové, ale co děláte nebo ne, je čistě jen a jen na vás.

Tomáš Pacovský a Markéta Scheinostová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *